TŘI POHONY

Motivační řečník Daniel Pink impulzy, které u nás vyvolávají zájem o věci a vedou k akci, tedy to, co bychom obvykle souhrnně označili motivací, nazývá „pohony". Proto, aby nedocházelo k pojmovému zmatení, rozhodl jsem se toto označení zde používat také. Proč? To vysvětlím vzápětí. Čtěte dál! 

Ve svém zkoumání tohoto tématu jsem přišel na tři základní úrovně pohonu - motivaci, stimulaci a manipulaci. 

Rozdíl mezi nimi je zejména v míře respektu k druhému člověku - k takovým hodnotám, jako je zachování jeho autonomie, potřeba spravedlnosti, růstu či alespoň nesnižování našeho statutu (postavení), a potřeba bezpečí. Výzkum kognitivní neurovědy ukazuje na to, že tyto hodnoty nemají pouze jim běžně přiřazovaný subjektivní charakter, přes který by snad bylo možné se snadno přenést. Jak rozebírá ve své knize „Jak funguje váš mozek" kouč David Rock, mají zcela konkrétní fyziologickou odezvu ve fungování našeho mozku. A tak objektivně, na fyzické úrovni, ovlivňují kvalitu našeho života, včetně individuálních schopností a dosahovaných výkonů. 

David Rock zdůrazňuje, že všechny tyto hodnoty patří mezi základní potřeby lidského mozku. Pro ilustraci zmiňme výsledek výzkumu na FMR (funkční magnetické rezonanci), který poukazuje na skutečnost, že sociální bolest ze ztráty postavení, aktivuje stejné oblasti lidského mozku, jako fyzická bolest. A co hůř, je zřejmé, že zatímco fyzická bolest se vzpomínkou na zranění znovu neaktivuje, ta duševní ano. A často dokonce s  rostoucí intenzitou v porovnání s  tím, kdy tomu bylo poprvé.

Už asi tušíte, proč stojí za to se nad tématem motivace a dalších pohonů zamyslet, zhodnotit kvalitu svých strategií „motivace", a zvážit hledání jiných možností?

V obecné řeči se pojmem „motivace" chápe jakýkoliv impulz, který vede k vykonání nějaké činnosti. 

Obvykle se příliš nerozlišuje, odkud tento impulz přichází a jak moc je v souladu s vůlí vykonavatele.

Pokud vykonavatel nemá vůbec na vybranou nebo pouze za cenu vysokých ztrát naordinovaných druhým člověkem, pak tomu říkáme manipulace. O manipulaci se už dlouho diskutuje - o její etické stránce, o tom, zda a za jakých okolností je společensky či jinak přijatelná a akceptovatelná.

Pokud se vykonavatel věnuje činnosti, ale ne pro ni samotnou, ale za účelem nějakého jiného zisku nebo odvrácení ztrát, pak tento pohon budeme nazývat stimulace. Rozdíl oproti manipulaci spočívá v možnosti vědomého rozhodnutí a kontroly míry zisku a ztrát. Typickým příkladem stimulace je systém odměn a trestů. Činnost v těchto případech děláme proto, abychom získali odměnu, po které toužíme nebo se vyhnuli trestu, který je nepříjemný. Typickým příkladem je systém stimulace penězi. Pracujeme pro peníze, ne proto, že nás činnost zajímá nebo baví. Chováme se určitým způsobem ne proto, že jsme přesvědčení, že je to tak správně, ale proto, abychom se vyhnuli pokutě (ztrátě).

Do diskuze je, nakolik hrozba trestem může být ještě považovaná stimulací, zda už nejde o krystalicky čistou formu manipulace.

Hranice mezi stimulací a manipulací je někdy velmi tenká a není vždy jasně zřetelná. O její přesné poloze rozhoduje, často nevědomky, ten, kdo uplatňuje svůj vliv. Tím, jestli více přemýšlí o svém zisku a ztrátách, nebo o zisku a ztrátách druhého člověka. Pokud budeme „motivovat" druhého člověka k něčemu čistě proto, že je to výhodné pro nás, a jeho vůlí, či skutečným ziskem nebo ztrátou se nezabýváme, nebo jen okrajově, pak je to jednoznačně manipulace. Pokud jednáme s cílem prospět druhému člověku a méně se staráme o vlastní zisk, můžeme stejné chování označit zj stimulaci. Situaci může komplikovat skutečnost, že si někdy své vlastní pohnutky ani neuvědomujeme, a už vůbec netušíme, co se odehrává v mysli manipulovaného.

Manipulace je natolik běžná a natolik ji máme zadřenou pod kůži, že si mnohdy ani neuvědomujeme, že ji používáme. Když něco uděláme pro druhého s myšlenkou na to, že to děláme proto, aby nám to ten druhý jednou vrátil, pokoušíme se jím manipulovat. Pokud si vynucujeme důkazy lásky od svých partnerů nebo dětí, manipulujeme jimi. Pokud řešíme problémy za druhé lidi, manipulujeme jimi - i když si to obvykle neuvědomujeme, děláme je na sobě závislými. O manipulacích lží či polopravdou ve sdělovacích prostředcích a reklamních akcích, často vůbec nepochybujeme.

Pohrozíme-li člověku trestem proto, že si chceme něco nechat pro sebe, je to manipulace. Pohrozíme-li mu však trestem proto, že je činnost, ve které se mu snažíme zabránit, příliš nebezpečná a hrozí mu nějaká vážnější ztráta (např. smrt nebo vážné zranění), je možné tuto manipulaci eticky obhájit. Jinak většinou ne.

Rád bych tímto e-learningem přispěl k tomu, co nazýváme čistou motivací. 

Proto, abychom jí dobře porozuměli, odlišili od jiných pohonů, a dokázali využít, je třeba proniknout do skrytých, standardně neuvědomovaných mechanismů jak samotné čisté motivace, tak i obou dalších pohonů. 

Jejich porozumění nám pomůže nejen je dobře odlišit, ale především pochopit, proč se nejedná o dlouhodobě výhodné strategie. Svědky této skutečnosti jsme dnes a denně. Počínaje rebeliemi teenagerů ve škole i doma, a konče pocity bezmoci, nespokojenosti a někdy i onemocněním dospělých.

Kladu si opakovaně otázku, jak s čistou motivací pracovat vědomě. Jak ji podporovat, rozvíjet, a také jak ji vybudit u druhých lidí a nasměrovat tak jejich pozornost směrem, o kterém si myslím, že stojí zato se mu věnovat. Tímto přesměrováním pozornosti a vyvoláním motivace se zabývá mechanismus nazvaný inspirace. I o něm bude řeč - co ho spouští, jak ho udržovat a proč se to mnohdy nedaří.