Radvan Bahbouh - Pohádka o ztracené krajině

MOTIVACE – Pohádka o ztracené krajině

Čas od času se chceme naučit něco nového. Ať už je to sport, řemeslo, cizí jazyk, představujeme si, jak by to bylo krásné, kdybychom to mistrně zvládali. A tak vyrazíme na dlouhou cestu. Půjde-li o trochu složitější činnost, bude nám to trvat asi deset hodin, než pochopíme, oč jde, sto hodin, než budeme pokročilejšími začátečníky, tisíc hodin, než budeme moci prohlásit, že to umíme, a deset tisíc hodin, pokud bychom chtěli dosáhnout mistrovství. Nelze se divit, že většina lidí na takto dlouhé cestě nedojde tam, kam původně zamýšlela. Někde se zastaví a zbytek s odkazem na nedostatek času vzdají. Ale co když je to jinak?

(str. 11)

…

To, čeho v životě dosahujeme, není ani tolik funkcí času, ale funkcí naší chuti.

(str. 13)

…

…šťastné okamžiky, kdy nám jde vše od ruky a přitom nás to baví, nejsou náhodné, ale lze je přivolat.

(str. 13)

…

Schopnost konat práci je dána naší energií. Ne každá energie se však proměňuje ve výsledek. Mnohdy o něco usilujeme a dlouhodobě se nám nedaří, jindy dosáhneme téhož efektu za malou chvilku.

(str. 13)

…

Kolísání výkonu je fakt, který si všichni uvědomujeme. Většinou ho však přijímáme jako náhodu, kterou nemůžeme ovlivnit.

(str. 13)

…

(str. 15)

…

Grafem vyjádřená zákonitost nám říká, že se výkon nejprve se zvyšováním vnější stimulace stupňuje, až dosáhne svého optima, a další zvýšení vnější stimulace už výkon sníží.

(str. 15)

…

Nízkou úroveň aktivace si můžeme představit jako nudnou situaci, příliš vysokou úroveň aktivace jako stresující situaci.

(str. 15)

…

Vnější stimulace je vlastně vnější motivace. Daleko častěji se u našich činností uplatňuje motivace vnitřní. Spíše než by nás bezprostředně aktivovaly vnější impulzy, se do činnosti pouštíme, protože sami chceme.

(str. 15)

…

Pro valnou většinu činností a situací lze výše zmíněnou rovnici (PRÁCE = VÝKON . ČAS) pro vykonanou práci upravit do této zjednodušené podoby:

PRACOVNÍ VÝSLEDEK = MOTIVACE . ČAS

(str. 16)

…

Z této rovnice vyplývá, že máme dvě možnosti, jak dosáhnout lepších výsledků. Jednou možností je navýšení hodin, které dané činnosti věnujeme. To je cesta, kterou se vydává škola. Chceme, aby děti uměly lépe matematiku? Přidáme jim hodiny matematiky. … Zdroje času jsou však omezené.

(str. 16)

…

Ztrojnásobení osmihodinové pracovní doby nevede k ztrojnásobení pracovních výstupů, ale ke kolapsu.

(str. 16)

…

Můžeme zvýšit naši motivaci (tím se zabývá koučování). … Takto můžeme nastavit naši motivaci na vyšší rychlostní stupeň, a tím se dostat k cíli dříve. Na této cestě není důležité kolik času, ale jaký čas. Namísto strachu z chyb je zde přítomna radost z experimentování. Tento přístup připomíná učení předškolních dětí…

(str. 17)

…

Zvyšování výkonnosti s blížícím se termínem odevzdání práce si většina lidí vysvětluje stresem. Je zajímavé, že k zvyšování výkonu dochází i u lidí, kterým se ve stresu pracuje hůře. Vysvětlením není stres způsobený nedostatkem času, ale vidina cílové pásky.

(str. 21)

…

Cílová páska je vhodná pro trénink záměrného zvyšování výkonnosti. Sama o sobě nevysvětluje, co se vlastně s motivací děje.

(str. 23)

…

Motivace je stav energie využitelné pro konkrétní aktivitu. Využitelnost neznamená využití.

(str. 24)

…

Víme, jaké to je být unavení či vyčerpaní. Dobře víme, jak se snažíme svoji energii šetřit, když jsme nemocní. … Aktuální úroveň energie můžeme nazvat vnitřním účtem. Vnitřní účet má oproti účtu bankovnímu, dvě velké nevýhody. První z nich je, že nám od něj nechodí výpisy, a druhá spočívá v tom, že je tento účet debetní, takže nás pustí při našem špatném hospodaření i do záporné bilance.

(str. 24)

…

Následky se neprojeví hned, ale mohou se postupem času nashromáždit a způsobit nevítaný rozvrat.

(str. 24)

…

Stejně jako výše bankovního účtu není ani stav na vnitřním účtu určen pozvolným ubýváním či přibýváním spojeným s našimi každodenními kroky, ale několika klíčovými transakcemi. Ty jsou spíše než na fyzické námaze či fyzickém odpočinku závislé na informacích, které dostáváme. Jestliže nám přijde nepříjemná zpráva, odehraje se naráz velký odečet. Pokud dorazí zpráva příjemná, může tím být ovlivněn nejen zbytek dne, ale i mnoho dnů následujících.

(str. 25)

…

Stav vnitřního účtu jsme však schopni ovlivnit i svou volbou. Pokud se rozhodneme dívat se na televizní zprávy, bude stav našeho vnitřního účtu po půlhodině jiný, než kdybychom se rozhodli projít se, nebo si číst hezkou knihu.

(str. 25)

…

Bohužel automaticky neděláme to, co nám může již krátkodobě přinést zisky, protože je řada potenciálně přínosných aktivit spojena s malým počátečním nákladem. Jít ven je z hlediska vstupního nákladu namáhavější, než zůstat sedět u televize.

(str. 25 – 26)

…

Představte si, že ležíte na malebné mořské pláži. Ležíte na bílém písku a díváte se do vln, které se tříští o nedaleký útes. Očekávali bychom, že taková situace by měla znamenat příjem na váš účet. Ale nemusí. Ve skutečnosti můžeme v danou chvíli přemýšlet o tom, zda jsme doma nenechali zapnutou žehličku. Vzhledem k tomu, že jsme odpojeni od toho, co nás obklopuje, a naše mysl propracovává obraz vyhořelého bytu, je tato chvíle spojena se ztrátou energie.

(str. 27)

…

Myslí opuštěné tělo nemůže čerpat podněty z okolí, protože nemá k dispozici smysly. Až mu smysly vrátíme a uvědomíme si, jak ležíme na písku, jak se sluneční paprsky dotýkají našeho obličeje a jak nádherné je moře před námi, začneme se znovu nabíjet.

(str. 27)

…

Bahbouh, R.: Pohádka o ztracené krajině . Psychologie sebekoučování, QED GROUP a.s., Praha 2010, ISBN: 978-80-86149-85-1