Rychtaříková - pravidla účinného kritizování

Nejspolehlivější cesta ke změnám je začít tím, že si uvědomíme, v čem děláme chyby, který typ našeho jednání je neúčinný, jelikož nevede k výsledku.

(str. 39)

Příprava je při kritice nesmírně důležitá.

(str. 39)

…máme sklon vyjadřovat se velmi, velmi obecně, vágně, nepřesně. … „Pracujete špatně“, „Tak si vaši práci nepředstavuji“, … „Vaše práce vykazuje velmi mnoho slabin“, …

(str. 39)

Málo konkrétní vyjadřování je jednou z největších chyb, kterých se při kritice dopouštíme.

(str. 40)

Přestaňte se „dopouštět“ chyb! Chyby prostě jenom „děláme“, „vloudí se“, „ujedou“, „stanou se“ atd.

(str. 40)

Místo, abychom se zaměřili na konkrétní chování, jednání, chybu, záležitost, věc, strefujeme se do člověka samotného, do jeho osobnosti.

(str. 40)

Když splníme oba předpoklady – byli jsme dostatečně konkrétní a vyhnuli jsme se nebezpečnému území osobnosti člověka – a bezprostředně poté kritiku ukončíme, měla smysl? Mělo smysl kritizovat, pokud skončíme, ledva jsme pracovníkovi sdělili, jaké jsou konkrétní nedostatky v jeho práci? … „No asi nemá, když se tak hloupě ptám…“

(str. 40)

Co nám tedy ještě chybí, aby naše počínání nebylo jenom ztrátou času a energie? => závěr, řešení.

(str. 41)

Má-li mít kritika význam, musí z ní vždycky vyplynout nějaký závěr, nějaké konkrétní řešení.

(str. 41)

Pokud kritika obsahuje tyto tři zásady (neosobní, konkrétní, řešení), má už smysl, a pravděpodobně svého příjemce ani moc nenaštve. Jak na tom ale budeme s motivací? … Většina lidí se po takové kritice sice nerozohní ani nesesype, ale také nebude zrovna jiskřit elánem.

(str. 41)

Na konci člověka pochválíme. … v pochvale je ukryto kouzelné semínko, které probouzí v lidech motivaci.

(str. 41)

Spíše než pochvala použijeme v tomto případě střízlivější výraz „pozitivní závěr“. … proč tak slovíčkaříme … mezi pozitivním záměrem a pochvalou … není rozdíl velký. Ale zato podstatný.

(str. 41)

Za jak dlouho po spáchání činu je vhodné člověka povolat na pověstný kobereček?

(str. 42)

Kritiku je nutné podat v přiměřené době. Kritizovat hned má své nevýhody a příliš se nedoporučuje, ale otálet s kritikou také není dobré. Ještě se k tomu vrátíme.

(str. 42)

Shrnutí – pravidla účinného kritizování

-         Hodnotíme (kritizujeme) pracovní výkon člověka, nikoli jeho osobnost,

-         Hodnotíme (kritizujeme) konkrétní záležitosti – výsledky, chování, jednání, chyby atd.

-         Výsledkem kritiky musí být vždy konkrétní řešení či závěry.

-         Rozhovor končíme vždy pozitivně (pozitivní závěr).

-         Kritizujeme v přiměřeném čase (ani brzy, ani pozdě).

(str. 42)

KRITIKA OSOBNOSTI

= kritizování, které se zaměřuje na člověka jako takového, na jeho vlastnosti a schopnosti, je prudkým jedem, který spouští u lidí citově zabarvené, neadekvátní reakce.

(str. 42 – 43)

…jsme tímto způsobem kritizování tak ovládnutí, tak prostoupení, tak prosáklí, že už jej ani nevnímáme. Na to, že nás kdekdo … kritizuje jako lidi, že si bere na paškál, co je pro nás obzvláště cenné, co je ryze osobní a nesmírně citlivé – naše vlastnosti a schopnosti – jsme si natolik zvykli, že už nám to ani nepřijde.

(str. 43)

Je to právě tento zlozvyk … který je hlavní příčinou nepřiměřených reakcí na kritiku. Kritizování osobnosti, věčné a kreativní … je hlavním důvodem toho, že kritiku vnímáme jako vysoce nepříjemnou záležitost, ať se aktuálně nacházíme v roli kritika či kritizovaného.

(str. 43)

Příklady kritiky směřující do osobnosti

-         Jste nespolehlivá (není na vás spolehnutí)!

-         Jste nedůsledná!

-         Jste nezodpovědná!

-         Nedržíte slovo!

-         Nedržíte se pravidel!

-         Nikdy nepřijdete do práce včas!

-         Věčně chodíte pozdě!

(str. 43)

-         Děláte sobě a našemu oddělení ostudu!

-         Kdyby vám bylo dvacet, tak neřeknu, ale ve vašem věku…

-         To si neumíte poručit?

-         To si neumíte zorganizovat čas?

-         Co vás doma učili?

-         No, to to asi u vás doma musí vypadat, když nedokážete ani včas vstát…

-         Ve vašem věku už byste měla mít rozum!

-         Nejste už žádná dvacítka, tak byste měla vědět, co je povinnost!

-         Děláte si, co chcete!

A ještě „lepší“:

-         Kazíte tady morálku!

-         Kdyby tohle dělali všichni, bude tady z toho holubník!

-         Kdyby byli všichni tak nezodpovědní jako vy, můžeme to tady rovnou zavřít!

-         Jste drzá, nezodpovědná osoba, která nerespektuje, co respektují druzí!

(str. 44)

Abychom byli schopni vyvarovat se kritiky osobnosti, je třeba nejprve ji s jistotou rozeznat.

(str. 44)

„… se mnou zase jednou mluvil jako s malým klukem…“

(str. 45)

Kritika zaměřená na osobnost

Věcně zaměřená kritika

Jsi líný

Někdy se chováš jako lenoch.

Jsi hloupý

To byla ale hloupost, co jsi udělal.

Jsi vzteklý

Je na tobě vidět, že máš vztek. Vidím, že máš vztek. Zdá se mi, že máš vztek. Zdá se mi, že tě to rozzlobilo. Vidím, že tě to rozzlobilo. Vidím, že se zlobíš apod.

Jsi agresivní

Tehdy a tehdy bylo tvoje chování agresivní.

(str. 45)

Jestliže člověk soustavně opakuje jednu a tutéž chybu a našich neutrálně zabarvených upozornění nedbá, nezbývá, než z neutrality trochu (anebo hodně) slevit.

(str. 45)

Zaměřit se na konkrétní jednání, ke kterému aktuálně došlo.

(str. 45)

Další příklady znevažující, útočné a shazovačné kritiky, která je zaměřená na osobnost:

-         To jsem si mohl myslet, že když to svěřím vám, nedopadne to dobře (nebude to stát za nic).

-         Opět jste zklamala.

-         To se od vás dalo čekat!

-         Od vás jsem ani nic jiného nečekal.

-         Od dospělého člověka bych očekával jiný přístup.

-         Od pracovníka ve vaší pozici bych očekával, že bude schopný to zvládnout.

-         Jste líný – hloupý – bezohledný – lhostejný (oddělení je vám lhostejné)

-         Jste vzteklý (agresivní) – neomalený – nepořádný – nezodpovědný – neupřímný – hrozný atd.

-         A to je všechno, co chcete? A to vám stačí? To nemáte vyšší cíle?

-         Asi nejste příliš ambiciózní, viďte…

-         To jsem si myslel, že máte vyšší cíle…

-         Nechápu, jak někomu může být lhostejná jeho profesní dráha.

-         Takhle se nikam nedostanete!

-         Vypadá to, že je vám úplně jedno, že…

-         Když na to nemáte, tak to nedělejte.

-         Na co myslíte, no, řekněte mi, na co myslíte, když děláte takové chyby?

-         Vzchopte se!

(str. 46)

Většina těchto výroků má rovněž manipulativní charakter.

(str. 46)

Vyhnout se kritice osobnosti je velmi obtížné, protože se ve společnosti stala normou.

(str. 46)

Zkoušejte ataky proti osobnosti formulovat jinak – zaměřte se na konkrétní sdělení a na neutrální výrazy.

(str. 46)

Ne vždy je možné vyjadřovat se neutrálně. Jestliže člověk nezkoriguje své jednání, je nutné je přesně pojmenovat.

(str. 46)

Rychtaříková, Y.: Kritikou a pochvalou k vyšší motivaci zaměstnanců, Grada Publishing, a.s., Praha 2008, ISBN: 978-80-247-2100-2