Martin Seligman - NAUČENÝ OPTIMISMUS (část 2.) - DEPRESE, PESIMISMUS
KRAJNÍ PESIMISMUS
Existují tři druhy deprese. První se říká normální deprese, je to ten typ, který všichni známe. Vychází z bolesti a nepříjemností, které jsou neoddělitelnou součástí bytí našeho druhu, živočichů, kteří přemýšlejí o budoucnosti. … Když k takovým událostem dojde, dá se předvídat, co bude následovat: budeme smutní a bezmocní. Podlehneme pasivitě a letargii. Uvěříme, že naše budoucnost je temná a nemůžeme nic udělat, abychom ji rozjasnili. … To, co nás dřív bavilo, ztrácí veškeré kouzlo, nechutná nám jíst, nemáme zájem o společnost, o sex. Nemůžeme spát.
Po nějaké době, řízením nejvlídnější záhady přírody se však začneme cítit lépe.
(str. 100 – 101)
Další dva druhy depresí se nazývají depresivními poruchami, a jsou buď unipolární, nebo bipolární. … Liší se tím, jestli obsahují manickou fázi. Mánie je psychický stav s příznaky, jež jsou pravým opakem deprese: euforie bez příčiny, pocit velkoleposti, neustálé mluvení a konání a přehnaná sebejistota.
(str. 101)
…
Bipolární porucha perfektně reaguje na „zázračný lék“, jímž je uhličitan lithný. Ve více než 80 procentech bipolární deprese lithium snižuje mánii na snesitelnou úroveň a částečně zabírá i na depresi.
(str. 101)
…
Maniodeprese je na rozdíl od běžné unipolární deprese nemoc, na kterou se pohlíží jako na onemocnění těla, a podle toho je léčena.
(str. 102)
…
Můj pohled se radikálně liší od převládajícího názoru medicíny, která tvrdí, že unipolární deprese je nemoc a normální deprese jen chvilková skleslost bez klinického významu. Tento pohled převládá, ačkoli neexistuje jediný důkaz, že unipolární deprese je něco víc, než silnější běžná deprese. … Problém je podle mě v tom, že běžná a unipolární deprese se poznají stejně. Obě zahrnují čtveřici negativních změn: v myšlení, náladě, chování a fyzických reakcích.
(str. 102)
…
Depresivní nálada nebývá stále stejná. Mění se během dne. Typicky bývá nejhorší hned po probuzení. Myšlenky na minulá příkoří a neúspěchy, které dnešek jistě přinese, se na vás vyhrnou ještě v posteli. Když v ní zůstanete, nálada na vás zůstane ležet jako ztěžklá přikrývka. Pokud vstanete a do něčeho se dáte, nálada se zlepší a zlepšuje se po celý den, i když se většinou zhoršuje během odpočinkových fází celodenního cyklu, obvykle mezi třetí a šestou hodinou odpoledne. Večer je nejméně depresivní částí dne. Mezi třetí a pátou ranní, pokud jste vzhůru, je naopak nejhorší.
(str. 106)
…
Smutek není jediná depresivní nálada, patří mezi ně také ta úzkostná a podrážděná. Jakmile deprese zesílí, úzkost a podrážděnost se vytratí a pacient zůstane jen otupělý.
(str. 106)
…
Depresivní pacienti vykazují tři behaviorální příznaky: pasivitu, nerozhodnost a sebevražedné sklony.
(str. 106)
…
Depresivní lidé se nemohou rozhodnout mezi více možnostmi.
(str. 107)
…
Spousta depresivních lidí myslí na sebevraždu. Obecně mívají jeden nebo oba ze dvou motivů. Prvním je ukončit to: myšlenka, že by měli pokračovat jako dosud, je nesnesitelná a chtějí to skončit. Druhým je manipulace: chtějí získat lásku nebo se pomstít, nebo mít poslední slovo v hádce.
(str. 107)
…
Poslední příznak deprese je fyzický. Depresi obvykle doprovázejí nepříjemné tělesné symptomy; čím těžší deprese je, tím je jich víc. Zmizí chuť k jídlu. Nemůžete jíst. Nemůžete se milovat.
(str. 107)
…
Symptomy naučené bezmoci lze přivodit různými způsoby. Porážka a neúspěch vyvolaly stejné příznaky jako neovladatelné události. …Naučená bezmoc se zdála být jádrem porážek a neúspěchů.
(str. 120)
…
Naučenou bezmoc bylo možné vyléčit tím, že jste subjektu ukázali, že jeho jednání teď už bude fungovat. Také subjekt naučit, aby o příčině neúspěchu přemýšlel jinak. Je možné uplatnit i prevenci, ještě než dojde ke zkušenosti s bezmocí, pokud se subjekt předem naučí, že jeho jednání má smysl. Čím dřív v životě se to naučíte, tím spolehlivěji jste proti bezmoci naočkováni.
(str. 120)
…
Teorie naučené bezmoci tedy vznikla, byla otestována a doladěna. Mohla však sloužit jako model deprese? Odpovídá laboratorní model skutečnému fenoménu?
(str. 120)
…
Abyste oficiálně měli „epizodu těžké deprese“ musíte mít pět z devítí následujících symptomů:
- Depresivní nálada
- Ztráta zájmu o běžné aktivity
- Ztráta chuti k jídlu
- Nespavost
- Psychomotorická retardace (pomalé přemýšlení)
- Ztráta energie
- Pocity neschopnosti a viny
- Snížená schopnost přemýšlet a slabá koncentrace
- Sebevražedné myšlenky nebo pokusy o sebevraždu
(str. 120)
…
Když jsme vzali seznam příznaků z manuálu a aplikovali jej na lidi a zvířata z našich experimentů o naučené bezmoci, viděli jsme, že skupiny, jimž byla umožněna kontrola nad událostmi, neměli ani jeden z devíti kritických příznaků. Skupiny, jimž kontrola umožněna nebyla, vykazovaly dokonce osm symptomů.
(str. 122)
…
Blízkost modelu a skutečnosti inspirovala výzkumníky k dalšímu ověření teorie. Některé látky dokážou zlomit depresi u lidí, vědci je tedy zkusili dát bezmocným zvířatům. Výsledky byly ohromující: všechna testovaná antidepresiva (a elektrokonvulzivní terapie) vyléčila u zvířat naučenou bezmoc. Zřejmě k tomu došlo zvýšením hladiny důležitých neurotransmiterů v mozku. Výzkumníci zjistili, že látky, které neléčí depresi u lidí, například kofein, diazepan nebo amfetaminy, nepomohou ani proti naučené bezmoci.
(str. 124)
...
Příčinu naučené bezmoci jsme znali a teď jsme v ní viděli i příčinu deprese: Víru, že vaše jednání k ničemu nepovede. Tato víra se upevňuje porážkami, neúspěchy a také situacemi, nad nimiž nemáte kontrolu. Deprese může být způsobena porážkami, neúspěchy, ztrátami a následnou vírou, že nemá cenu se o cokoli snažit.
(str. 124)
…
Zní to dost neutěšeně. Je tu však i naděje… a v tuto chvíli začíná být důležitý vysvětlovací styl.
(str. 125)
…
Dokazují … studie, že pesimismus způsobuje depresi, nebo jen to, že pesimismus předchází depresi a předpovídá ji? … Předpokládejme, že lidé mají velký vhled do toho, jak reagují na špatné události. Někteří opakovaně věděli, jak je zničilo, když se jim stalo něco nepříjemného. Toto vědomí z nich dělá pesimisty. Jiní, kteří se stanou optimisty, viděli, jak se zase rychle zotavili. Tyto dvě skupiny se stanou optimisty nebo pesimisty na základě toho, že sledovali svoje reakce na špatné události. Z tohoto pohledu je pesimismus asi stejnou příčinou deprese, jako tachometr ukazující sto kilometrů v hodině příčinou rychlé jízdy: tachometr a pesimismus pouze odrážejí základní příčinný vztah.
(str. 139)
…
…aktivní složkou kognitivní terapie je změna vysvětlovacího stylu z pesimistického na optimistický. Čím intenzivněji a odborněji byla kognitivní terapie uplatňována, tím byla úleva od deprese větší. Léky sice poskytovaly účinnou úlevu, ale nepomohly pacientům stát se optimističtějšími.
(str. 142)
…
Léky jsou aktivátory, pomohou pacienta „nakopnout“, ale jeho pohled na svět nijak neprojasní. Kognitivní terapie mění způsob, jakým se díváte na věci kolem sebe, a tento nový, optimistický pohled vám vrátí radost do života.
(str. 142)
…
…klíčem k trvalému vyléčení je změna vysvětlovacího stylu.
(str. 142)
…
…kognitivní terapie funguje konkrétně tak, že dělá z pacientů optimisty. Zabraňuje relapsu, protože pacienti získají dovednost, již mohou používat znovu a znovu, aniž by se spoléhali na léky od lékaře.
(str. 142)
…
Máte-li sklony si o každém problému myslet, že „je to ve mně, bude to trvat věčně a podryje to veškeré mé snahy“, koledujete si o depresi.
(str. 143)
…
Pesimismus a ruminace vedou k depresi asi takto: nejdřív se objeví hrozba, vůči které si připadáte bezmocní. Pak se pokusíte najít její příčinu, a pokud jste pesimisté, najdete příčinu trvalou, univerzální a osobní. Poté logicky čekáte, že budete bezmocní i v budoucnu a v jiných situacích, což je vědomé očekávání a poslední článek řezězu, který spouští depresi.
(str. 144 – 145)
…
Očekávání bezmoci může přijít vzácně, nebo je přítomno pořád. Čím větší máte sklony k ruminaci, tím častěji vás očekávání postihne. Čím víc vás postihuje, tím větší máte depresi.
(str. 145)
…
Lidé, kteří neruminují, se depresi vyhýbají, i když jsou pesimisté. Procházejí řetězcem jen někdy. Optimisté, kteří ruminují, se depresi vyhýbají rovněž. Změníme-li buď ruminaci nebo pesimismus, deprese se zbavíme. Nejlepší je změnit obojí.
(str. 145)
…
Klíčová role ruminace v depresi možná může za to, že jsou jí postiženy častěji ženy než muži. Mnoho studií ukázalo, že v průběhu dvacátého století zasahovala deprese mnohem častěji ženy. Současný poměr je 2:1.
(str. 146)
…
Poslední ze tří teorií se týká ruminace. Když nastanou potíže, ženy přemýšlejí a muži jednají. Když ženu vyhodíte z práce, snaží se přijít na to, proč se to stalo, přemítá a přehrává si to pořád dokolečka. Muž po vyhazovu jedná: opije se, dá někomu pár facek nebo se jinak rozptýlí, aby na to nemyslel. Možná půjde rovnou hledat jiné zaměstnání a nebude vůbec přemýšlet, co bylo špatně. Je-li deprese porucha myšlení, pesimismus a ruminace ji jen rozdmýchávají. Tendence analyzovat přilévají olej do ohně, tendence jednat ho hasí.
(str. 149)
…
Mezi muži je víc alkoholiků než mezi ženami; možná je rozdíl tak velký, abychom mohli říct, že muži pijí, ženy dostávají depresi. Možná muži pijí, aby zapomněli na své trable, kdežto ženy přežvykují (ruminují).
(str. 149)
…
Žijeme-li v rozpačitém věku, kdy jsme vybízeni, abychom se svými problémy víc zabývali a donekonečna je rozebírali, místo abychom šli a něco udělali, bude výsledkem větší výskyt deprese.
(str. 150)
…
Před sto lety bylo populární vysvětlovat lidské činy, především špatné lidské činy, charakterem. Slova jako zlý, hloupý nebo zločinný byla považována za uspokojivé vysvětlení špatného chování. Duševní choroba se vysvětlila tím, že dotyčný je blázen. Tyto termíny pojmenovávají vlastnosti, které se nedají snadno změnit, pokud vůbec. Také se samy naplňují jako proroctví. Lidé, kteří věří, že jsou hloupí a nevzdělaní, neudělají nic, aby svou nevědomost zlepšili. Společnost, která má své zločince za zlé a duševně nemocné za bláznivé, nepodporuje instituce, jejichž úkolem je rehabilitace, ale instituce, které se mají mstít nebo držet určité lidi z dohledu.
Ke konci devatenáctého století se tyto nálepky začaly měnit. Zasloužil se o to zřejmě rostoucí politický vliv pracujících. Pak přišlo do Spojených států několik vln evropských a asijských imigrantů, kteří si během jedné generace viditelně polepšili. Místo špatného charakteru se lidská selhání začala vysvětlovat špatnou výchovou a prostředím. Nevědomost byla vnímána jako nedostatečné vzdělání, ne hloupost, a zločin měl pocházet z chudoby, nikoli ze zla. Samotnou chudobu podle nového názoru způsobil nedostatek příležitostí, ne lenost. Nová ideologie, která zdůrazňovala vliv prostředí, se stala páteří behaviorismu, který vládl americké a ruské psychologii v letech 1920 – 1965, od Lenina po Lyndona Jonsona.
Nástupce behaviorismu, kognitivní psychologie, si podržela optimistickou víru ve změnu a připojila k ní rozšířený pohled na sebe samého, který vedl k tezi, že člověk dokáže změnit sám sebe. Lidé, kteří chtějí snížit počet neúspěchů ve světě, by se neměli věnovat jen těžkostem při změně podmínek výchovy a prostředí; měli by přijmout myšlenku, že jedinec může jednat podle sebe. Například léčba duševní choroby už nespočívala pouze v rukou terapeuta, sociálního pracovníka nebo sanatoria. Část odpovědnosti přešla do rukou pacienta.
Tato víra je intelektuální oporou hnutí za zlepšování sebe sama, zdrojem veškerých knih o dietách, cvičeních a změně vlastní osobnosti… Významné je, že velká část této sebezlepšovací ideologie nejsou žvásty.
(str. 152 – 153)
…
Seligman, M., E., P.: Naučený optimismus – Jak změnit své myšlení a život, BETA, s.r.o., 2013, ISBN: 978-80-7306-534-8