Martin Seligman - Naučený optimismus (část 4.) - ŠKOLA
Jak ovlivňuje vysvětlovací styl dítěte jeho výkon ve škole? Začněme tím, že se vrátíme k základní teorii. Pokud v něčem selžeme, přepadne nás na nějakou dobu beznaděj a deprese. Nevyvíjíme aktivitu tak rychle jako jindy nebo se prostě o nic nepokusíme. Když se pokusíme, nevydržíme u toho. Jak už jste se dočetli, vysvětlovací styl moduluje naučenou bezmoc. Optimisté se z té své okamžitě vzpamatují, krátce po neúspěchu se seberou, pokrčí rameny a začnou to zkoušet znovu. Porážka je pro ně výzvou, pouhým zdržením na cestě k vítězství. Porážku vnímají jako dočasnou a specifickou, nikoli univerzální.
Pesimisté se v porážce utápějí, připadá jim permanentní a univerzální. Podlehnou depresi a dlouho se cítí bezmocní. Zdržení je neúspěch. Neúspěch v jedné bitvě prohrává celou válku. Celé týdny nebo i měsíce se o nic nepokusí, a pokud ano, stačí sebemenší překážka a zase propadnou beznaději.
Tato teorie jasně předpovídá, že ve školní třídě … nemusejí být nutně úspěšní ti nejnadanější. Zlato získá ten, kdo je nadaný a současně optimista.
(str. 225)
…
/příběh Alana – str. 226/
…
Když se vašemu dítěti ve škole nedaří, je snadné učinit falešný závěr - … - že je prostě nenadané nebo rovnou hloupé. Vaše dítě má možná depresi a ta mu brání snažit se, vytrvat, riskovat, aby naplnilo svůj potenciál. A co hůř, když dospějete k závěru, že příčinou je hloupost nebo nedostatek nadání, dítě si to uvědomí a zapracuje to do svého názoru na sebe. Jeho vysvětlovací styl se zhorší a neúspěch ve škole se stane zvykem.
(str. 226 – 227)
…
/test dětské deprese – str. 227 – 230/
…
U dětí ve čtvrté třídě jsme zjistili, že čím vyšší je skóre deprese, tím hůř dítě luští hádanky a otázky z IQ testu, a tudíž jsou horší i výsledky ve škole.
(str. 231)
…
Měli jsme hypotézu, že existují dva hlavní rizikové faktory deprese a špatných úspěchů u dětí:
- Pesimistický vysvětlovací styl. Děti, které vnímají špatné události jako trvalé, univerzální a osobní, podlehnou časem depresi a budou mít špatné známky.
- Neblahé životní okolnosti. Děti, které trpí tím nejhorším – rozvody rodičů, úmrtím v rodině, ztrátou práce v rodině – si také povedou nejhůře.
(str. 234)
…
Co je dřív – pesimismus nebo deprese? Mohlo by to být tak, že pesimismus způsobuje depresi, ale také by mohl být jejím následkem. Obojí se ukazuje jako pravda.
(str. 236)
…
Poznat, jestli se dítě dostalo do začarovaného kruhu, a vědět, jak z kruhu vystoupit, je jednou ze základních rodičovských dovedností. Probereme to později…
(str. 236)
…
Čím víc potíží dítě potká, tím horší je jeho deprese. Optimistické děti vzdorují špatným událostem lépe než pesimistické, stejně tak oblíbené děti je snášejí lépe než neoblíbené. Přesto však mají špatné události na všechny děti jistý depresivní vliv.
(str. 237)
…
Na následující události byste si měli dávat zvlášť pozor. Pokud k nim dojde, dětem pomůže, když se jim budete věnovat a podpoříte je, jak jen budete moct. …
- Sourozenec odejde z domu na vysokou školu nebo za prací
- Umře domácí mazlíček – může se to zdát triviální, ale je to hodně zničující
- Zemře prarodič, kterého dítě dobře znalo
- Dítě přejde do nové školy – ztráta kamarádů může být velmi depresivní
- Hádáte se s manželkou/manželem
- Rozvádíte se nebo žijete odděleně – spolu s hádkami mezi rodiči jde o nejzávažnější problém
(str. 237)
…
…děti z rozvedených rodin si vedou špatně na všech frontách. … Doufali jsme, že čas rozdíl zahladí, ale nestalo se. … Náš nález se týkal všech symptomů deprese: děti z rozvedených manželství jsou smutnější a ve třídách víc zlobí, jsou méně energické a sebejisté a víc si stěžují na zdraví; jsou také ustrašenější.
(str. 238)
…
Rozvod neodsoudí dítě k rokům deprese, jen je deprese po rozvodu pravděpodobnější.
(str. 238)
…
Za druhé, dětem z rozvedených rodin se stává mnohem víc špatných věcí. … Negativní události se dělí do tří skupin. Ty první jsou přímým následkem rozvodu nebo deprese, která po rozvodu následuje:
- Jejich matka si najde novou práci
- Jejich spolužáci jsou méně přátelští
- Rodič se znovu vdá nebo ožení
- Rodič se přidá k nové církvi
- Rodič je hospitalizován
- Dítě neuspěje v některém předmětu ve škole.
(str. 238 – 239)
…
Děti z rozvedených rodin také zažívají více událostí, které mohly být samy příčinou rozvodu:
- Rodiče se častěji hádají
- Otcové častěji jezdí na služební cesty
- Rodič přijde o práci.
(str. 239)
…
Poslední kategorie negativních událostí, jimiž děti z rozvedených rodin více trpí, nás však překvapila. Zatím nevíme, co z toho máme vyvodit, ale jistě byste to měli vědět:
- Sourozenci dětí z rozvedených rodin jsou třiapůlkrát častěji hospitalizováni než děti z úplných rodin
- Pravděpodobnost, že dítě samo bude hospitalizováno, je také třiapůlkrát vyšší.
- Pravděpodobnost, že kamarád dítěte zemře, je dvojnásobná.
- Pravděpodobnost, že prarodič zemře, je také dvojnásobná.
(str. 239)
…
Neumíme si představit, jak by smrt kamaráda nebo prarodiče mohla být následkem rozvodu nebo se na něm podílet. Statistika však mluví jasně.
(str. 240)
…
Říkávalo se, že je pro dítě lepší, aby se jeho nespokojení rodiče rozvedli, než aby vyrůstalo s otcem a matkou, kteří se nenávidí. Náš nález však není pro tyto děti příznivý: prodloužená deprese bez úlevy, mnohem vyšší množství stresových příhod a kupodivu i mnohem víc nijak nesouvisejících špatných událostí.
(str. 240)
…
Zdrojem problému můžou být i rodičovské spory.
(str. 240)
…
Existují dva možné způsoby, jak hádky mezi rodiči dětem ubližují. Za prvé, rodiče, kteří jsou jeden s druhým dlouhodobě nespokojení, se často hádají a pak se rozejdou. Hádky a rozchod dítě přímo stresují a způsobují tak dlouhodobou depresi. Druhá možnost je spíš tradiční moudrostí: rodiče, kteří se hádají a rozcházejí, jsou nespokojení jeden s druhým. Hádky a rozchod nemají na dítě takový vliv, ale dítě vidí, jak jsou rodiče nešťastní, a to je pro něj stresový faktor způsobující depresi. V našich údajích není nic, z čeho bychom vyvodili, která možnost je správná.
(str. 240 – 241)
…
Děti, které sledují filmy, v nichž se dospělí hádají, jsou mnohem méně stresovány, když hádka dospěje k jasnému řešení. To znamená, že když už se musíte hádat, udělejte všechno pro to, abyste dospěli k nějakému jednoznačnému řešení a aby to dítě vidělo.
(str. 242)
…
Možná pokládáte hádání za své svaté právo. Koneckonců žijeme v době, kdy mnoho lidí pokládá vyříkání sporů za zdravé a oprávněné. Jste-li rozzlobení, je naprosto v pořádku se vztekat a hádat. Tento přístup vychází z freudovského pohledu na negativní následky potlačovaného hněvu.
(str. 242)
…
Co se týče dětí, dá se ve prospěch hádek říct málo.
(str. 242)
…
Zlobit se a hádat se není lidské právo. Raději hněv spolkněte, obětujte hrdost a spokojte se s málem, i kdybyste si od partnera zasloužili víc. Neprovokujte ho a nereagujte na jeho provokace. … V sázce není jen vaše blaho, ale i blaho vašeho dítěte.
(str. 242 – 243)
…
Hádky a rozchody u rodičů vedou k výraznému zvýšení prevalence deprese u dětí. Deprese pak způsobí prohloubení problémů ve škole a změnu vysvětlovacího stylu na pesimističtější. Školní problémy ve spojení s novým pesimismem společně udržují depresi, čímž se uzavře začarovaný kruh. Deprese se pro dítě stane novým životním stylem.
(str. 243)
…
Vystupňování partnerských sporů nebo rozhodnutí o rozvodu je přesně ta chvíle, kdy dítě potřebuje zvláštní pomoc, aby předešlo depresi a příklonu k pesimismu, a tím i problémům ve škole. … Terapie pro vás a vašeho partnera vás může naučit hádat se méně a produktivněji. Terapie pro dítě může pomoct předejít celoživotní depresi.
(str. 243)
…
Velmi nás zajímaly i rozdíly mezi pohlavími. … dospělé ženy jsou častěji depresivní, než muži. Přesněji dvakrát častěji, ať už fenomén měříme statistikou léčby, podomními dotazníky nebo počtem symptomů. Předpokládali jsme, že to začíná už v dětství, a dívky tedy podléhají depresím snáze než chlapci a mají pesimističtější vysvětlovací styl.
Kdepak. Ve všech okamžicích naší studie jsou chlapci depresivnější, než děvčata. Průměrný chlapec má víc depresivních symptomů a trpí vážnější depresí než průměrná dívka. Mezi chlapci ze třetích a čtvrtých tříd má děsivých 35 procent alespoň jednou za tyto dva ročníky těžkou depresi. Mezi dívkami vykazovalo těžkou depresi jen 21 procent. Rozdíly se týkají dvou sad příznaků: chlapci častěji vykazují narušené chování („pořád mám nějaké průšvihy“) a anhedonii (neschopnost radovat se, málo přátel, oddělení od společnosti). Na poli smutku, sníženého sebevědomí a tělesných symptomů chlapci nad dívkami nevedou.
(str. 243 – 244)
…
Rozdíly ve vysvětlovacím stylu jsou paralelní. K našemu údivu jsou dívky optimističtější, než chlapci, a to při každém měření. Jsou optimističtější ohledně dobrých událostí a méně pesimistické ohledně těch špatných.
(str. 244)
…
… Chlapci jsou pesimističtější a depresivnější než děvčata a jsou také křehčí v reakci na špatné události, například na rozvod. To znamená, že ať už velký rozdíl v depresivnosti v dospělém věku způsobuje cokoli, nemá to kořeny v dětství. Krátce po pubertě se musí stát něco, co způsobí přehození výsledků a dost tvrdě to zasáhne děvčata.
(str. 244 – 245)
…
Vlohy či nadání byly pro úspěch na akademické půdě téměř sto let zaklínadlem. Jsou to bozi, kteří stojí na oltářích na všech přijímacích a personálních odděleních.
(str. 251)
…
Domnívám se, že „talent“ se příliš přeceňuje. Nejenže se nedá dokonale změřit a není dokonalou předzvěstí úspěchu, ale kromě toho se tradiční moudrost mýlí. Vynechává faktor, který může nízké hodnocení vykompenzovat, nebo naopak snížit úspěšnost hodně nadaných lidí: vysvětlovací styl.
(str. 251 – 252)
…
Co je dřív, optimismus nebo úspěch? Selský rozum nám říká, že lidé se stávají optimisty na základě toho, že jsou talentovaní nebo se jim daří. Naše studie ze škol však ukazuje, že příčinný směr vede na obě strany. … Opakovaně zjišťujeme, že pesimisté zůstávají pod svým „potenciálem“ a optimisté ho překonávají. Soudím, že potenciál má bez optimismu velmi malý význam.
(str. 252)
…
Seligman, M., E., P.: Naučený optimismus – Jak změnit své myšlení a život, BETA, s.r.o., 2013, ISBN: 978-80-7306-534-8