DANIEL PINK – SAWYERŮV EFEKT (pokračování)

Obsáhlý výzkum z roku 1978 – Mark R. Lepper, David Green, Robert Nisbett

Tito tři výzkumníci pozorovali několik dní třídu předškoláků a vybrali děti, které trávily čas „volného hraní“ kreslením. Potom vymysleli experiment, aby otestovali, jaký efekt bude mít odměna aktivity, která tyto děti očividně bavila.

Rozdělili děti do tří skupin. První byla skupina „očekávaného ocenění“. Každému z dětí v této skupině ukázali certifikát s nápisem „Dobrý hráč“, opatřený zlatou pečetí a stužkou s jeho jménem, a zeptali se jej, zda by chtělo kreslit, aby za to dostalo tuto cenu. Druhá skupina byla skupinou „neočekávaného ocenění“. Experimentátoři se dětí prostě zeptali, jestli by chtěly kreslit. Když se pro to rozhodly, na konci hodiny dostalo každé dítě jeden z certifikátů „Dobrý hráč“. Třetí skupina byla „bez ocenění“. Výzkumníci se těchto dětí zeptali, jestli si chtějí kreslit, neslíbili jim ale předem žádný certifikát, ani jim jej na konci hodiny nedali.

O dva týdny později učitelé během volného hraní rozdali ve třídě papíry a fixy a badatelé to vše tajně sledovali. Děti, které byli ve skupinách „neočekávané odměny“ a „bez ocenění“, kreslily stejně a se stejným zápalem jako v době před experimentem. U dětí z první skupiny, které očekávaly a pak i dostaly ocenění, byl však patrný daleko menší zájem a malováním strávily méně času. … Během pouhých dvou týdnů proměnily lákavé ceny, tak často používané ve třídách a oddílech, hru v práci.

…

Abychom byli přesní, nebyly to odměny jako takové, které utlumily zájem dětí. Pamatujte si, že když děti odměnu neočekávaly, fakt, že ji pak dostaly, neměl na vnitřní motivaci téměř žádný vliv. Pouze potenciální odměny – pokud uděláš tohle, dostaneš tohle – měly negativní efekt. Proč? Odměny typu „jestli… pak…“ vyžadují, aby se lidé vzdali části své autonomie.

Pink, D.: Pohon – Překvapivá pravda o tom, co nás motivuje, nakladatelství ANAG, s.r.o., Olomouc 2011, ISBN: 978-80-7263-671-6 (str. 31 – 32)